"V Hinghamu v Massachusetts žil jeden muž, který přišel o práci. Povaloval se po domě, až mu jeho manželka přikázala, aby šel ven a našel si práci novou. A protože byl z Massachusetts, poslechl ji. Šel ven a sedl si v jedné zátoce na břehu moře. Našel kus vyplaveného dřeva a začal z něj vyřezávat dřevěný řetěz. Jeho děti se o něj večer začaly hádat, a tak jim vyřezal ješte jeden. Když ho vyřezával, přišel jeho soused a zeptal se ho.

"Proč nezačneš vyřezávat hračky a neprodávaš je? Mohl by sis tak vydělat nějaké peníze."

"Ale," - odpověděl, "nevěděl bych, jaké bych měl vyřezávat."

"Proč se na to nezeptáš svých detí?"

"Proč bych to dělal," podivil se tesař. "Moje děti jsou jiné než děti druhých lidí." (Často jsem lidi, kteří si to mysleli, potkával při svých kázních.) Ale přece jenom se nad tím zamyslel a druhý den ráno, když přišla jeho dcerka Mary, se jí zeptal:

"Jakou hračku bys chtěla?"

Začala mu vyprávět, že by chtěla postýlku pro panenky, koupelnu pro panenky, kočárek pro panenky, deštník pro panenky, a tak dále, až navrhla tolik hraček, že by je nestihl vyrobit za celý život. A tak, po poradě se svými ďetmi, vzal polínko od kamen - neměl totiž peníze, aby si ho koupil - a začal vyřezávat ony masivní, nenatřené Hinghamovy hračky, které byli po mnoho let známé po celém světě. Začal je vyrábět pro své vlastní děti, potom jejich kopie, a začal je prodávat po domech.

Začal vydělávat nějaké peníze, potom víc, a nakonec pan Lawson ve svých novinách Frenzied Finance psal, že je to nejbohatší muž v Massachusetts, a já myslím, že měl pravdu. Dnes má onen člověk majetek v hodnotě sto milionů dolarů ...."

Russel Conwell